Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Část bezdomovců trpí některou z duševních nemocí

24. 2. 2008

Nedávno proběhla v médiích informace o reportáži BBC, která se zabývala klecovými lůžky v České republice.

Vy jste znám jako člověk, který často kritizoval tendenční zaměření britských reportáží a výtky paní Rowlingové. Jak tedy vnímáte celou tu kauzu nyní?

Celou reportáž BBC považuji za vykonstruovanou. Jsem domluven se zástupcem šéfa Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a mluvčím ministra práce a sociálních věcí, že si budeme oficiálně stěžovat na reportáž BBC. Britští novináři tady v léčebně dva dny natáčeli. Nejdříve jeden z nich volal, jestli bych s nimi byl ochoten mluvit, já jsem řekl, ano, přijeďte, všechno vám ukážu. Byli překvapeni. Jenže to jsem ještě nevěděl, že jsou to darebáci, což oni o sobě věděli. Natáčeli tady všechno možné na několika odděleních, ale nejvíc se zdrželi v bývalé prádelně, kde byla teplota minus dva stupně a dvě hodiny si tam natáčeli síťové lůžko, které je tam uskladněno. Potom objeli několik ústavů sociální péče, kde si natočili dětské postýlky s postranicemi, které později vydávali za klecová lůžka. To považuji za nehoráznost. Přitom v BBC byl před několika lety odvysílán pořad, kdy v jednom privatizovaném domově důchodců nekvalifikovaný personál týral pacienty. Držel je pod sedativy, a dokonce těm babičkám a dědečkům fyzicky ubližovali a brali jim peníze. Takže si myslím, že by si nejdříve měli zamést před vlastním prahem a pak teprve někomu radit.

V současné době jednáte s pražským magistrátem o zřízení ústavu sociální péče na území Prahy, který by se měl starat převážně o vyléčené bezdomovce, aby se nevraceli zpět na ulici. Můžete říci, o jaké zařízení půjde ?

V těchto zařízeních jsou umístěni pacienti, kteří se sami dovedou umýt a najíst. Většinou jim chybí iniciativa a musí být pod dohledem. Nejde nutně o bezdomovce, ale při propuštění na ulici by se bezdomovci stali. Dosavadní ústavy jsou velmi pěkně vybaveny, ale nestačí kapacitou. Bývalí pacienti jsou ubytováni ve dvoulůžkových nebo třílůžkových pokojích. Jedná se o ústav s jiným režimem, ne takovým jako v nemocnici. Psychiatr tam chodí podle potřeby, aby předepsal léky a zjistil, jestli se jejich zdravotní stav nezhoršuje. K dispozici jsou trvale zdravotní sestry a pečovatelky a sociální pracovnice.

Kolik pacientů, kteří jsou vyléčeni a nemají kam jít, v léčebně nyní máte?

Lidí, kteří sem už přišli jako bezdomovci, je 65. Ale těch, kteří by se bezdomovci po propuštění stali, je přibližně dalších 210. Převážně jde o pacienty, kteří se nemají kam vrátit, sociální zázemí si nevytvořili, nebo se jim rozpadlo.

Na území Prahy tedy sociální ústavy pro vyléčené pacienty neexistují a vyléčení bezdomovci zůstávají u vás. Kolik to všechno stojí?

Ústavy sociální péče pro pražské pacienty jsou tři, ale v samotné Praze žádný není. Jestliže do ústavů pacienti odejdou, ztratí zbývající kontakty s příbuznými a přáteli, pokud nějaké mají. Jsem rád, že pan radní Janeček projevil o tento problém zájem a slíbil, že se pokusí pomoci najít řešení. Společně budeme hledat vhodný objekt nejlépe v Praze. Současná kapacita takových ústavů by se postupně měla zvýšit asi o 50-70 %. Podle mých propočtů takoví pacienti, kteří by mohli být v ústavu sociální péče, stojí v celé ČR zdravotní pojišťovnu asi miliardu ročně. Ti, kteří mají důchod, by si to částečně platili sami a zbytek by se hradil ze státního rozpočtu z kapitoly práce a sociálních věcí, za ty, kteří důchod vůbec nemají, se to z této kapitoly musí platit celé. My jako zdravotnické zařízení nemůžeme provozovat sociální lůžka, jak chybně předpokládal zákon, naše personální vybavení je relativně nákladné a předpokládané platby za sociální lůžka jsou příliš nízké. Pro nás by to bylo těžce ztrátové. Myslím, že kdyby nám pojišťovny tu miliardu ročně nechaly, jsme schopni zrekonstruovat psychiatrické léčebny během deseti let na úroveň srovnatelnou s Německem. V opačném případě zůstane náš ubytovací standard na žalostné úrovni.

Když jsme u financování. Můžete říct, jak je to s regulačními poplatky za bezdomovce, kteří podle reformy musí u vás platit?

Regulační poplatek má povinnost zaplatit i bezdomovec. Tito pacienti často nemají důchod ani doklady a úřad jim potvrzení o hmotné nouzi, které by je od placení osvobozovalo, zřejmě nedá. Vybrání poplatku je nereálné, takže ho budeme stanoveným způsobem vymáhat a pak ho odepíšeme, protože úsilí bude marné.

Rozumím. Ten systém pro vás asi není efektivní.

Poplatky pro nás letos představují teoreticky asi pět procent příjmů, jestliže vybereme poplatky od 80 procent pacientů, budou to čtyři procenta, tedy v našem případě asi 25 milionů Kč.

Čím se vlastně pacienti v sociálních ústavech zabývají? Existuje něco jako resocializační program?

O resocializaci usilujeme během hospitalizace u nás a jde nám o co nejvyšší dosažitelnou úroveň. Stupeň postižení některých pacientů nedovolí dosáhnout takové úrovně, aby byli schopni se o sebe postarat sami nebo s dopomocí mimo ústav. Pobyt v ústavu je pak nejlepším řešením. U některých se nedosáhne ani takové úrovně a do ústavu je přeložit nelze. Je to jen malá skupina pacientů, zlomek procenta všech přijatých. I v ústavu snaha o socializaci pokračuje. V léčebně se zaměříme ještě více na praktické dovednosti chronických pacientů, například aby si pacienti dovedli uvařit jednoduchá jídla, aby si vyprali, uklidili. Samozřejmě se věnují i zábavným činnostem, pokud to zvládají.

Co říkáte na pražským radním Jiřím Janečkem představenou jednotku městské policie proti bezdomovcům, která má za úkol vytlačovat bezdomovce z centra města?

O něčem takovém jsme s panem radním nehovořili. Pokud by existoval takový úmysl, nic by to nevyřešilo. Bezdomovci jsou nuceni jít tam, kde se uživí, tedy do útulků, nebo tam, kde najdou užitečné odpadky, kde se zahřejí, kde můžou v klidu přespat. To v polích a lesích kolem Prahy určitě není, takže by se vrátili.

Třetina bezdomovců trpí závažnou duševní chorobou, nemyslím závislost na alkoholu nebo jiných návykových látkách, nebo poruchu osobnosti. Trpí schizofrenií, bipolární psychózou, těžkou depresí apod. Nemocné je třeba identifikovat a léčit, dřív než se přidá závislost, infekční a parazitární choroby.

Poslední otázka se týká bezdomovce pana Miroslava Szamszeliho, který spustil celý ten mediální zájem o problematiku bezdomovců tím, že zachránil novorozeně. Jak je na tom nyní ?

Jeho stav se postupně zlepšuje v řádu týdnů, nikoliv dnů a samozřejmě ještě je třeba, aby zde byl hospitalizován. Bohužel, pokud pan Szamszeli nebude sám schopen nám dát svůj souhlas, podrobnější informace vám nemohu poskytnout.

Zdroj: HaNo