Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Muž žije v lese, i v mrazu spí ve stanu

28. 2. 2010

Praskání v kamnech a příjemné teplo má ve svém příbytku třiatřicetiletý Jiří. Znělo by to romanticky, jen by se člověk nesměl probouzet každé ráno s tím, že vůbec netuší, jestli se ten den nají. Jiří totiž žije už pátým rokem v jednom z karvinských lesů. V boudě stlučené ze dřeva. Třiatřicetiletý muž nechce uveřejnit své celé jméno ze strachu, že by ho už nikde nezaměstnali. Na ulici skončil, když se rozvedl. „V tu chvíli jsem byl na dně. Hrozně mě to sebralo a ztratil jsem o všechno zájem. Tak jsem přišel o byt i práci. Skončil jsem na ulici,“ říká Jiří.

Na nádraží se styděl Toulal se ulicemi. Na vlakovém nádraží se styděl zůstávat, byla mu hanba. „Potkal jsem Tondu, který tady v lese už nějakou dobu žil. Stali se z nás přátelé a mohl jsem se k němu do boudy přistěhovat. Stejně tady musíme být vždycky dva. Jeden z nás se snaží sehnat někde peníze a druhý tady musí hlídat. Lidi vám totiž dneska ukradnou i to málo, co máte,“ vysvětluje Jiří. Jejich skromný příbytek a stany, ve kterých muži spí i ve velkých mrazech, stojí na soukromém pozemku v blízkosti zahrádkářské kolonie. „Majiteli pozemku nevadí, že jsme tady. Naopak tady zahrádkářům ohlídáme pozemky před zloději, v létě jim také na zahrádkách pomáháme,“ dodává Jiří. Do lesa je chodí kontrolovat i strážníci. „S těmito dvěma bezdomovci nejsou žádné problémy. Spíše pomáhají lidem v okolí. Kolem svých stanů mají pořádek. Dokonce postavili ptačí budky a krmítka, které rozvěsili po lese,“ říká karvinský strážník Marek Bárta. Na návštěvu sem zajdou i terénní pracovníci noclehárny Bethel, kteří se starají v Karviné o lidi bez střechy nad hlavou.

Nejvíc chybí práce „Když se u kluků ukážeme, nikdy po nás nic nechtějí. Jsou hodně samostatní a snaží se vydělat si sami na jídlo. Dokonce nás posílají za jinými bezdomovci, kteří pomoc podle nich potřebují více, než oni,“ potvrzuje pracovník Bethelu Karviná Karel Slíva. Jiří není se svým životem spokojený. Ke štěstí mu chybí hlavně práce. „Jo, někteří lidé nám říkají, že máme jít makat. Ale my se s Tondou snažíme pracovat. Někteří podnikatelé nám však slíbí třeba třicet korun na hodinu a pak nám vyplatí jen dvanáct. Není to jednoduché. Klidně bych šel pracovat i mimo okres. Ale nemám peníze na cestu a z čeho bych žil do první výplaty?“ ptá se Jiří. Případnému podnikateli nebo firmě, kteří by ho chtěli zaměstnat, nabízí své dovednosti. „Zvládnu každou manuální práci a učím se rychle. Nejsem žádný lempl,“ slibuje Jiří.

zdroj: Sednička.cz