Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Bezdomovkyně: Vystudovala jsem medicínu, učila angličtinu a žiji na ulici

20. 12. 2008
 

Co se vám přihodilo, že jste skončila na ulici?
Moje první manželství skončilo rozvodem po dvanácti letech. Manžel byl houslista Národního divadla, hodně cestoval a často nebyl doma. Měli jsme spolu tři krásné děti, ale já jsem to pak už nevydržela, protože jsem se znovu zamilovala. Byla to moje chyba, neměla jsem od něj odcházet a dneska by bylo všechno jinak.

Rozvedla jste se?
... a narodilo se mi čtvrté dítě. Žila jsem se všemi dětmi a manželem a byla moc šťastná. Jenže manžel po roce tragicky zahynul, spadnul na něj strom.  Tehdy to se mnou začalo jít z kopce…

Pak jste se vdala potřetí?
Byl to alkoholik, navíc závislý na tvrdých drogách. Napřed jsem o tom neměla ani tušení.  Skončilo to tím, že bral po hrstech prášky a vůbec o sobě nevěděl… Já jsem pila jako duha, hodně kořalky, krabicový víno, cokoliv.

 Předpokládám, že jste přestali platit nájem a vystěhovali vás z bytu.
Poprvé jsem se ocitla na ulici. Teda spíš na smetišti kousek od Jílového. Pak jsem manžela opustila. Pochopila jsem, že s ním se můj život nezlepší a zůstanu na smetišti.  Sama jsem měla v tu dobu velký problém s alkoholem. Nakonec jsem se rozhodla jít na léčení, to ale nebylo moc úspěšné, pít jsem přestala až s Frantou.

Co vaše děti, kolik je jim teď let?
Nejstaršímu bude 24, dalším 18, 16 a 14. Dala jsem jim, co jsem mohla, a když jsem přestala, tak ten zájem nějak opadnul. Žijí si spokojeně, mají barák, auto, počítače, chodí do škol… Pořád jim posílám takové malé balíčky k Vánocům nebo narozeninám, co jsem jim upletla nebo uháčkovala.

Kde teď žijí?
Ty tři první žijí s mým prvním manželem, ta poslední žije s první manželkou mého druhého muže. Ona nemohla mít druhé dítě a vzala si ji k sobě.

Od kolika let s dětmi nežijete?
Jsou to tři roky, od té exekuce a vystěhování. Nemohla jsem přece žít s dětmi na smetišti, takže se vrátily k prvnímu muži.

 A pracovala jste někdy? Máte nějakou školu?
Vystudovala jsem obecné lékařství a pak stomatologii na Univerzitě Karlově. Nikdy jsem ale zubařku nedělala. Starala jsem se doma o tři děti, manžel byl často pryč… Pak jsem si udělala First Certificate a pedagogické minimum, učila jsem angličtinu, hru na klavír a pracovní vyučování. Mám moc ráda háčkování a pletení a různé ruční práce (ukazuje kapsáře, rukavice, čepici). Ale hudební a pracovní výchova se hodně nahrazuje počítači a s těmi já neumím.

Kvůli tomu už neučíte?
Mám ještě druhý problém. Od dětství jsem trpěla migrénami, zvracením, ale až na konci prvního manželství mi diagnostikovali epilepsii. Způsobená je zřejmě nádorem, na který mi přišli ještě o něco později. Když hledám práci a řeknu, že mám epilepsii, většinou už se mi neozvou.

Můžete si dovolit chodit k doktorovi?
Ano, to není problém. Jsem pacientkou ve Fakultní nemocnici Vinohrady, kde jsou špičkoví doktoři i sestry. Mám potvrzení od sociálky, že nic nemám, tak jsem osvobozená od plateb u lékaře i v lékárnách. Jinak bych asi měla problém doplácet si za léky na epilepsii a za každou návštěvu u doktora. V sobotu jsem zase byla na kapačkách a příští týden jdu na další vyšetření…

 Jak jste se seznámila s Františkem?
Seznámili jsme se na začátku roku, kdy jsem nebyla na dně, ale už pod ním. Těžká alkoholička. Seznámili jsme se v Divadle na Vinohradech, kde jsem doprovázela na klavír jednu divadelní hru. On s tímto souborem už jednou hrál, tak se přišel znovu podívat. Byla to láska na první pohled, i když ze začátku to bylo hodně těžké…

Jak to pokračovalo?
František:
Byl jsem teprve tři dny v Praze, tak jsme jeli na Černý Most a tam jsme se schovali pod mostem.
Eva: Měli jsme jeden spacák dohromady, ale rozhodně jsme v něm teda nebyli nazí, jak byste si mohla myslet, protože byla pěkná zima (smích). Začali jsme spolu prodávat Nový prostor na metru Jiřího z Poděbrad. Pak jsme žili v takovém ďolíčku na Černém Mostě a teď před čtrnácti dny jsme narazili na ubytovnu, co byla volná. Je to nádhera, máme teplou postel v pokojíčku jenom pro sebe, můžeme se i zamknout! Všimli jsme si, že nikdo neprodává Nový prostor na Černém Mostě, tak jsme si tam zažádali o doplňkový prodej. Snad nám to půjde dobře a budeme mít na tu ubytovnu. Doufám, že se nám podaří sehnat nějakou práci, abychom měli jistý výdělek a nemuseli se bát, že třeba za týden na ubytovnu nebudeme mít. Jenže my chceme pracovat spolu, aby se mnou Franta byl, kdyby to se mnou zase švihlo. Aby mě chytil a postaral se o mě, on už ví, co dělat (otočí se na Františka a políbí ho).

Sháněli jste práci?
Zkoušeli jsme všechno možné, chodili jsme po pohovorech, chodíme na pracovní úřad, volali jsme na inzeráty, i když je to drahé… Ale nakonec nám vždycky řekli, že už mají plno nebo se nám vůbec neozvali. Jednou jsme čtrnáct dní pracovali celý dny na farmě u koní a nezaplatili nám ani korunu. Takže chodím na pracák a na sociálku, a tam mi dají životní minimum. To je 3 140 korun. Žijeme z toho oba, protože František má bydliště na Moravě, a tím pádem nemůže dostat potvrzení od pracáku, takže nedostane nic.

 A jak vás Franta odnaučil pít?
No to bylo těžké, protože jsem byla opravdu alkoholička. Byl na mě hodně tvrdý, párkrát mi dal pár facek, já jsem třeba na několik dní odešla a pak jsem ho zase sháněla jako šílená. To je moje osudová láska. Teď piju tak dvě tři piva denně, krabicový víno už bych si rozhodně nedala… Sžít se spolu nebylo zase tak jednoduchý. Oba už jsme se na to několikrát málem vykašlali.

Předtím jste mi říkala, že je to váš skoromanžel…
No, už jsem se rozvedla a plánujeme, že bychom se vzali. Chodíme teď do kostela, tak dvakrát týdně.  František je moje velká láska, která mě zachránila, když mi bylo nejhůř, pro mě je už teď jako manžel.

A jak jste se dostal na ulici vy?
František:
Já jsem pracoval s koňmi v lese. Pak jsem pracoval pro jednu firmu, odklízel jsem dřevo po Kyrilovi a nezaplatil mi, chlap mi dlužil sto tisíc a nedal mi vůbec nic. Tak jsem se vydal z Moravy přes Chlumec nad Cidlinou pěšky do Prahy, protože jsem věděl, že se tu dá prodávat Nový prostor a že to by mi mohlo pomoct postavit se zase na nohy. A pak jsem potkal Evu (usměje se).

Vy jste šel pěšky z Moravy do Prahy?
Nojo, já jsem zvyklý. Šel jsem předtím třeba z Moravy do Jizerských hor, a to bylo v únoru a byla daleko větší zima. Já jsem z lesa zvyklý na zimu a postarat se o sebe. Takže být spolu s Evou v jednom spacáku mi potom nevadilo (smích).

Jak plánujete Štědrý večer?
No normálně na ubytovně. Franta osmaží kapra, dáme si salát, asi šampaňský, protože je to můj svátek (smích). Pošleme balíčky dětem a budeme rádi, že jsme v teple.

 Eva Holbusová

Narodila se před 44 lety. Je třikrát rozvedená a má čtyři děti (24, 18, 16 a 14let). Vystudovala medicínu, absolvovala pedagogické minimum a učila angličtinu, hru na klavír a pracovní vyučování. Trpí epilepsií a prožila těžké alkoholové období. Tři roky je bez domova, žije s o devět let starším Františkem Kittlem a prodávají spolu v Praze časopis Nový prostor.

Zdroj: iDnes.cz